David Pátek
Milovník přírody a horolezec, který je neustále na cestě kolem světa a nejraději se vydává do míst, kam člověk přirozeně nepatří – vysoké hory, oceán, pralesy, pouště.
Davidovi neřekne nikdo z přátel jinak než „Sherpa“ a tak mu říkáme i v Matkali. Již odmala mu nebyl cizí skoro žádný sport a velmi aktivně hrál poloprofesionálně hokej. Přestože žil (a stále žije) po celém světě, vždy nakonec zvítězí láska k tomuto sportu a začne ho zde dříve či později hrát. Od útlého mládí hodně s rodiči cestoval, i když „pouze“ v menším evropském měřítku a samozřejmě po Čechách. Sherpa od mládí miluje přírodu, hory, chodil do skautu, který ho naučil soběstačnosti a zodpovědnosti.
Při studiu vysoké školy a dále během čtyř let v jedné práci se snažil unikat každý volný víkend či dovolenou domů do podhůří Orlických hor.
Posledních deset let Sherpa pravidelně pořádal cestovatelské a horolezecké expedice pro přátele, rodinu a známé nejen v ČR, ale i v Evropě. Spoustu kamarádů naučil lézt na skalách a také základům bezpečného pohybu v přírodě a vysokých horách. Okusil i mnoho extrémních závodů všeho druhu a sáhl si na úplné dno svých sil při závodech Sherpa Cup, když vyběhl z Pece na Sněžku za 1:40 h se 40 kg na zádech.
Sherpova první velká expedice vedla do Keni, kde měsíc s kamarádem nízkorozpočtově cestovali a lezli po horách. Byl to jeden z prvních kroků k velkým cestám. Druhá expedice následovala hned další rok, když senzačně vyhrál konkurz o místo v expedici Libora Uhra na osmitisícovku Dhaulagiri v roce 2012. Nahlédnout do kuchyně opravdového velkého lezení v legendárním Nepálu byl jednoznačně jeden z nejsilnějších zážitků vůbec!
Velká změna v Sherpově životě nastala před několika lety, kdy uspěl v loterii working holiday víz na Nový Zéland. Opustil svoji lukrativní práci a zbylé „sociální jistoty“ a vydal se, jak sám říká „žít svůj život“. Sedm velmi intenzivních měsíců žil, lezl a cestoval napříč Novým Zélandem.
Rád vzpomíná také na měsíční stopover v Indonésii, který se proměnil v další low-costovou cestou. Dokázal, že i v dnešní době se může člověk v jihovýchodní Asii vejít pod pomyslnou hranici veškerých nákladů 500 Kč na osobu za den (jídlo, doprava, vstupy, permity, atd.), když dohromady za celý měsíc utratil v přepočtu cca 15 tisíc Kč při zábavném cestování s maximálními zážitky.
Po návratu z velké cesty se Sherpa společně se svojí ženou rozhodl, že chtějí minimálně několik dalších let strávit životem, prací a cestováním v zahraničí. Zažádali o working holiday víza do Kanady a mezitím strávili další rok prací a cestováním po Anglii. Nejsilnějším zážitkem z Britských ostrovů zůstává měsíc strávený trekováním po Walesu. Po návratu z Anglie následoval dvouměsíční skok do Thajska a Barmy.
Po návratu z Barmy stačilo Sherpovi jen přebalit batoh a přeletět za velkou louži. Od roku 2016 žije v kanadském městečku Canmore, kde kromě běžného zaměstnání pracuje na poloviční úvazek ve svém volnu i pro Kanadský horolezecký spolek (ACC), kde pomáhá zajišťovat potřebné vybavení klientům a horolezcům během jejich expedic a zprostředkovává jejich maximální komfort v těžko dostupných místech kanadských Rockies.
Veškerý svůj zbylý volný čas tráví se ženou a přáteli intenzivním cestováním a lezením (nejen) v Kanadě. Od půlky srpna 2017 se vydal na vysněnou cestu kanadským severem až na Yukon a Aljašku, a po té si rovnou „odskočil“ do středního Mexika cestovat a lézt po velkých horách.
Sherpa nerad dělá seznamy zemí, které navštívil a s ještě menší chutí porovnává, které expedice byly ty nejlepší. Rád na svých cestách a expedicích navštěvuje kromě turisticky provařenějších míst i místa, která jsou často odlehlá a pro něho zvláštně cestovatelsky lákavá a důležitá.
Věří, že jdou vidět i slavná místa v tom nejlepším světle (např. v šest hodin ráno, než dorazí autobusy čínských turistů). Snaží se cestovat co nejvíce nízkonákladově („batůžkářsky“) s co nejvíce zážitky, nasátím místní atmosféry a proniknutím do dané kultury. Nikdy však za cenu přehnaně nesmyslného šetření, které vás o tyto zážitky naopak připraví.
I když uvidíte Sherpu velmi často s foťákem v jedné ruce a kamerou v druhé, považuje za nesmírně důležité umět na krásných místech vše na chvílí odložit stranou a vychutnat si místo plnými doušky – a prostě jen zastavit a vypnout.
Sherpa se řídí heslem, že život se má prožít, nikoliv přežít. Cestování ho naučilo vážit si a ocenit i ty nejobyčejnější a nejvšednější věci. Horolezení ho pak naučilo být lepším člověkem, který si váží života více, než by se mohlo na první pohled zdát, a zároveň také měřit nikoliv dvakrát, ale pětkrát, než-li řízne. Cestování i lezení ho naučilo řešit věci s chladnou hlavou a nepropadat pesimismu ani v těch nejvíce nepříjemných a těžkých chvílích.
Došel k duchovnímu poznání, že tou nejdůležitější věcí v životě je radost ze života.
