Michal Guzi
Před zimou utíká do tropů a před létem do Skandinávie. Zamiloval si jihovýchodní Asii a Norsko. Fotografuje lidi v ulicích, korálové útesy i krajiny z výšek. Nepohrdne žádnou místní specialitou kromě nevylíhnutého kachňátka, tzv. balutem.
K cestování na východ poprvé přičuchl v roce 2009 na Balkáně, kdy si se spolužáky pronajal oprýskanou dodávku a křížem krážem projeli Rumunsko. Od té doby tráví v zahraničí i deset měsíců ročně a do Čech se vrací pouze na krátkou dovolenou a za obnovením rodinných pout.
Michal studoval rok v Turecku, kde pořádně okusil radosti i strasti autostopu. Za rok nastopoval s kamarády přes 20 000 kilometrů. Tančil do rána na alavitské svatbě v Sýrii, v Iráku s kurdskou stařešinou mastil do noci domino nebo zažil naprosto bizarní večery v Gruzii, kde hrála prim vodka a kalašnikov. Když bylo nejhůř, tak byl i gruzínským knězem uložen na noc v kostele nebo pozoroval ze spacáku hvězdy na střeše radnice kyperského hlavního města.
Michal vždy najde východisko z každé nečekané nepříjemnosti tak, jak to dokázal již mnohokrát svým kamarádům, kteří ho přijeli navštívit do Vietnamu či Turecka a strávili s ním na cestách spoustu týdnů. Potřebujete se například dostat z bodu A do bodu B a autobusy prostě nejsou? Dejte Michalovi 30 minut, aby přemluvil místního vesničana a naskládal 9 lidí do osobního auta.
Z více než 40 zemí které navštívil nebo procestoval se vrací pravidelně do Malajsie, Indonésie a Thajska, kde mu „zimu“ zpříjemňuje potápění a bezprostřednost místních. Žil nebo pracoval v Egyptě, Turecku, Vietnamu, Thajsku, Řecku, Indonésii, Malajsii, Filipínách nebo Norsku. Jako klasicky rozpolcená osobnost neumí jasně odpovědět na zdánlivě jednoduchou otázku, zda preferuje moře nebo hory. Jeho motto je už dlouhou dobu stejné: „Všude dobře, proč být doma“.
Když ho políbí múza, rád napíše cestopisný článek do Lidé a Země nebo na svůj blog. Občas vystavuje své fotografie nebo organizuje promítací večery v jeho rodném maloměstě. Schválně zkuste zadat jeho celé jméno do Googlu a něco na vás nejspíš vypadne – moc lidí s takhle hloupým příjmením po světě totiž nechodí.
Na cestách rád improvizuje a umí se přizpůsobit tempu místních. Z cest si vozí jen fotky a vzpomínky na zážitky, protože nezabírají místo v batohu. Rád si objedná kafe v nějaké špinavé zaprášené kavárně u rušného marketu či křižovatky a pozoruje ranní mumraj, protože Asie je nejkrásnější právě po ránu.
Zimu 2018, tak jako několik minulých, trávil částečně pod hladinou asijských moří, někde mezi Lombokem a Cebu, kde piluje svůj potápěčský um a podvodní fotografování. Pokud bude vhodná příležitost si někde nasadit masku a ponořit se do tropických vod, rád vás naučí jak správně šnorchlovat či se podělí o své podvodní zkušenosti. Půl hodiny kolem západu Slunce pak rozhodně patří fotografování a Michal vám rád ukáže, jak si pořídit ty nejlepší suvenýry z cest čímkoli co fotí – telefonem, zrcadlovkou nebo dronem.
