Luboš Beňo
Velký pohodář, jehož vášní se stala jihovýchodní Asie. Je přesvědčený o tom, že cestování nás učí vážit si toho, co máme.
Vztah k cestování a poznávání jiných zemí a kultur získal díky tátovi, i přes to, že vyrůstal v době komunismu. A tak již jako malý kluk zažil s rodiči vzrušující cestu škodovkou 105 na Krym k Černému moři. Poté, co v mládí procestoval většinu zemí východoevropského bloku, jako zázrakem rodiče získali výjezdní doložku a prázdniny strávil na cestách po západní Evropě a Skandinávii. Dodnes má zážitek z toho šoku a poznání, že je všechno jinak, než jak se ve škole vyučuje.
Po studiích na VŠE odletěl na půl roku do USA, Kanady a Mexika. V Severní Americe ho nejlepší kamarád z dětství žijící v Edmontonu nakazil vášní k trekingu. Ve Skalistých horách, na lesní pěšince se potkal s medvědem baribalem. Věděl, že utíkat nesmí, a tak se jen modlil. Naštěstí si šelma svůj útok rozmyslela a šla jinou cestou. V Mexiku zažil přestřelku drogových kartelů, přesto by se tam rád vrátil a poznal tuto zemí více.
Pracoval ve finančních institucích, než poznal, že práce v korporátech není nic pro něj. A tak začal podnikat a především se stal pánem svého času, aby měl možnost kdykoli se sbalit na cestu. Kromě celé Evropy procestoval brazilské pobřeží, opakovaně USA, severní Afriku, Rusko, Ázerbájdžán, Kazachstán, ale především mu učarovala jihovýchodní Asie, kam se posledních 10 let pravidelně vrací. Mezi jeho nejoblíbenější země patří Thajsko, Kambodža, Barma, Malajsie a Indonésie, naopak k srdci mu moc nepřirostla Čína a Vietnam.
Věří, že všechny situace, které se nám v životě stávají, mají svůj důvod. Proto když se mu porouchala večer v kambodžské džungli motorka a oprava se protáhla do druhého dne, pochopil smysl defektu. Strávil úžasnou noc v chatrči s místními, kdy dorozumívacím jazykem byly ruce a nohy. Nebrání se žádnému dobrodružství a tak třeba poznal, že žvýkání betelu s Barmánci má něco do sebe. Několikadenní trekking pralesem za původními obyvateli Malajsie, kmenem Orang Asli, ho přesvědčil o tvrzení, že i cesta je cíl. Tento cíl se bohužel již stal turistickou komercí.
Luboš je životní optimista, který nikdy nešetří úsměvem. Baví ho nacházet neznámá, turisty neobjevená místa a zažívat tajemné vzrušení ze setkání s domorodci. Tím nakazí na svých expedicích i vás.
Zbožňuje ranní běh na prázdných plážích, pocit svobody a volnosti ze sedla na skútru, svou cestu si však dokáže bez váhání proklestit i betonovou džunglí jako je Bangkok či Kuala Lumpur.
I když neumí moc zpívat, na večírcích rád strhává cizince i místní ke zpěvu národních písní. Říká, že kdo se ráno nestydí, jako by se včera nebavil.
Na druhou stranu je mu blízký buddhismus, k jeho nejsilnějším zážitkům patří pobyt v buddhistickém klášteře na severu Thajska. Tady poznal, jak se odpoutáním od materiálního světa a pravidelnou meditací dá dojít k euforistickým pocitům vnitřního štěstí. Věří, že účastníky expedice přesvědčí o tom, že nemá smysl trápit se minulostí ani budoucností, když opravdový život se odehrává tady a teď.
Kromě cestování je jeho obrovskou vášní sport. Miluje moře, ale není příznivec válení se na pláži, pořád vymýšlí nějaké aktivity. Nejraději dává dohromady partu, aby si mohl zahrát beachvolejbal. V Thajsku i Barmě si s oblibou zahraje s místními na ulici Sepak Takraw, což je nohejbal s proutěným míčkem.
Je přesvědčený o tom, že cestování nás učí vážit si toho, co máme. Zbavuje nás předsudků nejen vůči navštíveným zemím ale i předsudkům vůči vlastní zemi. Cestovat znamená poznávat a poznávat znamená přemýšlet. O svých cestách pořádá cestovatelské přednášky.
Jeho životní krédo je CARPE DIEM. Mluví plynule anglicky, domluví se rusky a německy.
